ODCHÁZENÍ VRHU S BONASA SORBUS

Výbavičku pro všechna štěňata jsem měla pečlivě připravenou a nastal čas umožnit jim vykročit do nové životní etapy. Čekalo je poznávání nových míst, lidí, zvuků i běžného ruchu domácnosti. Každé z nich už potřebovalo individuální péči svého nového majitele.

Přiznávám, že uhlídat osm štěňat najednou už bylo opravdu náročné. Je ale zajímavé sledovat, jak všechna štěňata ze všech našich vrhů přicházejí postupně na úplně stejné lumpárny. Trhání lina, okusování boudy, přetahování o deky, hrabání děr na zahradě, převracení misek s vodou nebo ničení venkovní boudy. A určitě jsem na některé jejich vynálezy ještě zapomněla. Přesto je úsměvné, že vývoj je u všech vrhů téměř stejný. O to víc bylo jasné, že nadešel správný čas, aby se každého štěňátka ujal jeho nový majitel, věnoval mu veškerou pozornost, mazlil se s ním a zároveň dbal na jeho bezpečnost i další výchovu.

Než se štěňata začala rozjíždět do nových domovů, navštívil nás pan veterinář. Byla to ideální varianta. Štěňata si spokojeně hrála venku ve výběhu na zahradě a já vždy jen jedno z nich odnesla z ohrádky. Pan doktor každé štěně důkladně prohlédl, naočkoval a očipoval. Potom jsem ho zase vrátila zpět mezi sourozence, kde pokračovalo ve hře, jako by se vůbec nic nestalo. Žádný stres, žádné obavy – všechno proběhlo v naprosté pohodě. Po veterinární kontrole už zbývalo jen domluvit s jednotlivými majiteli termíny odjezdu.

Jako první nás v pátek 10. července 2026 opustil Santal.

Noví majitelé mu ponechali jeho původní jméno a odvezli si ho do Frýdlantu. Se strakatými psy už mají bohaté zkušenosti. Dlouhá léta s nimi žil Habaděj z chovatelské stanice Czech Originál, který je bohužel krátce před příchodem Santala navždy opustil.

V sobotu čekaly na cestu do nových domovů hned tři štěňata.

Jako první odjížděl Stulík.

K mé velké radosti si ponechal své jméno. Doma na něj čeká dvanáctiletý český strakatý pes Ben – Chlupáč  z chovatelské stanice Z Majklovy zahrady. Oba budou společně bydlet ve vesnici Zbinohy u Větrného Jeníkova.

Dalším cestovatelem byl Scink.

Se svými majiteli bude žít v Praze 5, ale první společné dny strávili na chalupě v jižních Čechách. Dostal nové jméno Sunny.

Jako poslední v sobotu odjel Svízel.

Také jemu zůstalo jeho původní jméno a nový domov našel v Pticích.

Odchody pokračovaly v neděli.

Jako první si majitelé přijeli pro Slívu.

Také oni mají s českými strakatými psy dlouholeté zkušenosti. Žila u nich fenka Galenka Strakatý samet, která bohužel nedávno podlehla těžké nemoci. Věřím, že nové strakaté torpédo, které dostalo jméno Saly, jim pomůže alespoň trochu zmírnit smutek. Slíva – nyní Saly – bude bydlet ve Svádově u Ústí nad Labem.

Poté odjel Sysel,

který dostal nové jméno Ariel a jeho domovem se stala Praha 6.

Po Syslovi přišla řada na Silenku.

Noví majitelé jí vybrali jméno Sušenka a odjela do Sadské u Nymburka.

Ve výběhu tak zůstal už jen osamělý Svišť.

Jeho majitel si pro něj bohužel mohl přijet až v pondělí. Přesně podle mého očekávání mu samota vůbec nesvědčila a po sourozencích se mu velmi stýskalo.

Odpoledne po odjezdu Silenky jsem ho proto pustila z ohrádky na zahradu, aby mohl volně běhat a objevovat nové kouty. To ovšem znamenalo, že jsem po zahradě běhala i já společně s Jeřabinou. Neustále jsme sledovaly, kam se vydal, co se snaží ochutnat a hlavně, aby se mu nic nestalo. Snažila jsem se ho co nejvíce unavit, ale jakmile se vrátil do výběhu, stejně hlasitě protestoval.

Hned ráno jsem ho proto znovu vzala ven, kde s velkým zaujetím prozkoumával zahradu. Kdykoliv jsem ale musela odejít do domu a zavřela ho zpět do ohrádky, dával svůj nesouhlas najevo tak hlasitě, že ho bylo slyšet snad po celé vesnici. A tak jsme si ho s Jeřabinou užívaly až do poslední chvíle – hrály jsme si s ním, mazlily se a dělaly mu společnost, než přijel jeho nový majitel.

Po obědě se Svišť vydal na dlouhou cestu do Znojma. Jeho malá majitelka mu vybrala jméno Ervin.

A pak nastalo ticho.

Venkovní i vnitřní ohrádka zůstaly prázdné. Všechno jsem vyprala, uklidila, venkovní ohrádku rozebrala a v domě i na zahradě bylo najednou nezvykle klidno. Zůstalo po nich trochu smutno.

Jeřabina ale odchod svých štěňat zvládla velmi dobře. Byla to úžasná maminka. Celé dva měsíce se o ně s obrovskou péčí starala a ještě si s nimi venku ve výběhu krásně hrála. Bylo radost ji pozorovat.

Obě jsme si tento vrh opravdu užily. Byl to zároveň poslední vrh českých strakatých psů v naší chovatelské stanici, a proto pro nás měl i zvláštní význam.

Přeji všem našim štěňátkům dlouhý, šťastný a spokojený život. Ať dělají svým novým rodinám mnoho let radost, přinášejí jim úsměv na tváři a společně prožijí spoustu krásných dobrodružství. To je to největší přání každého chovatele.