PRVNÍ MĚSÍC DOMA – VRH S BONASA SORBUS

Štěňata z vrhu S už jsou měsíc ve svých  domovech. Za tu dobu poznávají své  rodiny, objevují neznámá místa, učí se spoustu nových věcí a jejich páníčci zase zjišťují, jaké to je sdílet domácnost s malým strakáčem.

Každý z nich má trochu jiné dobrodružství. Některá štěňata si užívají ruch města, jiná poznávají nové kamarády z řad lidí i zvířat a všechna postupně zjišťují, co všechno svět nabízí. A jejich rodiny mezitím poznávají všechny možné podoby štěněcího temperamentu – od roztomilého mazlení až po nejrůznější lumpárny. 😊

Santal má o parťáka navíc. Jeho majitelé mu totiž pořídili stejně starou strakatou kamarádku. Má tak doma společnost pro hry, dovádění i společné objevování světa. A páníčci? Ti si místo jednoho malého raubíře užívají rovnou dvojitou dávku zábavy. 😊

Během celého prvního měsíce jsem od rodin dostávala zprávy a spoustu krásných fotografií. Někteří se ozývali častěji, jiní jen několikrát. A vůbec to nevadí. Chápu, že v létě a během prázdnin není vždycky čas sednout k telefonu, zvlášť když je doma malý čtyřnohý živel. Vlastně mě těší, když někdy zpráva nepřijde – často to totiž znamená, že všechno běží tak, jak má, a není co řešit. 😊

Všem moc děkuji za zprávy, fotografie i za péči, kterou svým strakatým parťákům věnujete. Je radost sledovat, jak se jim daří, co všechno už mají za sebou, jaké nové zkušenosti získávají a samozřejmě také jak rychle rostou.

A jednoho z nich jsem měla možnost po měsíci zase přivítat osobně.

Tento pátek se u nás zastavili majitelé se Syslíkem – Arielem. Bylo moc hezké ho znovu potkat. Je z něj úžasný kluk! ❤️

Samozřejmě jsem k němu pustila i maminku Jeřabinu. Když ji Syslík zpočátku trochu otravoval, dala mu jasně najevo, že už není žádné malé miminko, a trochu na něj zavrčela. 😊 Brzy ale roztála a začala se mu věnovat po svém. Nakonec se spolu pustili i do honičky a hry.

Její  styl dovádění je ovšem poměrně temperamentní, a tak jsme měli obavy, aby svého synka v zápalu hry nechtěně nezranila. Raději jsme proto jejich společné řádění ukončili a Jeřabinu poslali zpátky domů.

Syslíka jsem si ještě pořádně pomazlila, nechala se od něj trochu okousat a pak už přišel čas rozloučit se.

A právě při odchodu mě čekal krásný pohled. Syslík šel klidně na vodítku k autu a bylo na něm znát, že už dobře ví, kam patří a kdo je jeho rodina. ❤️

Takové chvíle jsou pro mě jako chovatelku tou největší odměnou. Člověk si uvědomí, že malé štěně, které ještě nedávno pobíhalo po zahradě se svými sourozenci, už má svůj vlastní domov, své lidi a svůj život.

Děkuji všem rodinám, že se o své malé strakáče tak krásně staráte a že mi prostřednictvím zpráv a fotografií dovolujete nahlédnout do jejich prvních společných týdnů. ❤️

autory fotografií jsou majitelé štěňat vrhu S Bonasa Sorbus