Prvních čtrnáct dní života mají štěňátka za sebou. Většinu času poctivě prospala a projedla – a upřímně, nic jiného se od nich ani moc nečekalo. 😊 Ale i za tak krátkou dobu se změnila neuvěřitelně moc.
Pomalu se z malých „morčátek“ stávají opravdová štěňátka. Už se snaží postavit na nožičky a podnikají první vratké výpravy po porodní bedně. Otevřela očička, začínají se jim vybarvovat tvářičky a objevují se první flíčky po tělíčkách. Každý den jsou o kousek jiná a každý den mě dokážou znovu dojmout.
A začíná období, které miluju úplně nejvíc. Období prvních kontaktů, prvního oňuchávání, objevování sourozenců a světa kolem sebe. Už se ozývá první vrčení, drobné poštěkávání a občas i velmi odvážné pokusy o vytí. Z porodní bedny se pomalu stává malý živý svět plný nových zvuků a zážitků.
Jeřabina je úžasná máma. Krmí svědomitě každé 2–3 hodiny a ještě nikdy žádné krmení nezaspala. I když už nespí přímo u štěňátek a svůj pelíšek si přesunula pod postel, na své dětičky nikdy nezapomene. Jakmile přijde čas, spolehlivě se zvedne a jde za nimi.
A tím pádem vstávám i já. 😊 Když jde Jeřabina krmit, kontroluji, jestli všechna štěňátka pochopila, že se právě otevřel „mléčný bar“, a neleží náhodou někde spokojeně zachumlaná v koutku. To by pak mohlo znamenat prázdné bříško.
Po krmení většinou Jeřabina zahlásí, že je čas na zahradu. A tak vyrážíme na naši noční procházku – já rozespalá a ona velmi důkladná ve svém obvyklém kolečku po zahradě. Čekám, až si všechno zkontroluje, vyčůrá se, vykaká a usoudí, že můžeme zpátky domů.
Pak znovu uleháme – já do postele, ona pod ni.
Musím říct, že mi tohle období dost připomíná časy, kdy byly moje děti malé a v noci jsem k nim vstávala. Jen tentokrát místo dětského pláče poslouchám štěněcí pískání a místo dudlíku hlídám mléčný servis. A víte co? Únava je podobná… ale stejně krásná. ❤️
