16. července 2016
V sobotu k nám přijela moje neteř s malou Haničkou a přáním, vyrazit na delší společnou vycházku. A tak jsme se vypravily se čtyřspřežím a kočárkem na přehradu Naděje. Měla jsem trochu obavu, jak první dlouhou trasu s holkama na šňůře zvládneme. Bylo trochu těžké všechny čtyři na začátku ubrzdit. Také jsem měla problémy, když jsme míjely zahrady se štěkajícími psy za plotem. Šnůra s amortizérem na tuto situaci nebyla nejvhodnější. Potom už jsem si raději holky v místech, kde jsem čekala zuřivé psy, přepnula zase zpátky na vodítka. V pořádku jsme i s kočárkem dorazily na přehradu i k ledové jeskyni. Hanička celou dobu procházky převážně prospala. Vzbudila se až na zpáteční cestě u restaurace. Daly jsme si tam kofolu a psí holky vypadaly trochu unaveně. Na konci vycházky měly ještě možnost se volně vyběhat. Doma dostaly večeři a zalehly. Výlet byl skvělý, jen kdyby mě tak hrozně nebolely nohy.
