Pro Biku, Blumu, Bergamota, Bambuse a Běluhu byl uplynulý víkend poslední, který strávili společně se sourozenci a mámou. V sobotu bylo teplo, sluníčko a štěňata mohla být skoro celý den venku ve výběhu. V neděli už to bylo horší. Ochladilo se, v noci a dopoledne lilo jako z konve. Po obědě se počasí umoudřilo, vysvitlo dokonce i sluníčko a tak jsme strakaté raubíře vynesli ven alespoň na chvíli, abych mohla bez jejich asistence uklidit. Cibulka už je ve výběhu navštěvuje jen občas. Udělali jsme jí přechodový můstek přes židle, aby mohla kdykoliv sama dovnitř, ale hlavně ven. Jakmile se ve výběhu objeví, štěňata se na ni okamžitě sesypou. Je úžasné pozorovat, jak je opatrně překračuje. Vydrží chvíli jejich mordování a potom zase přes židle uteče a v blízkosti odpočívá.
Zatímco štěňata si užívají poslední společné dny, začala jsem jim připravovat dárečky na cestu. Docela jsem se přitom vyřádila a připomnělo mi to pohádku Boženy Němcové, Sedmero krkavců. Ještě že jsem nemusela trhat a sušit kopřivy. 🙂
