Již delší dobu jsme nebyly na žádném delším výšlapu. A protože bolest nohy, která mě trápila poslední měsíce trochu ustoupila, naplánovaly jsme s dcerou a vnoučaty výlet. Původně jsem měla v plánu vzít sebou pouze Jeřabinu. Je zvyklá doposud chodit se smečkou a tak je na čase, aby se trochu otrkala v neznámém prostředí a hlavně sama. Jenže když už jsem téměř odjížděla směr Andělská hora, zvonil telefon. Mami, musíš vzít ještě jednu stračenu, děti se hádají, kdo bude Jeřabinu vodit. A tak jsem honem ještě cpala do Getzíka druhou klec. Nastávající matku Fazolku jsem vzít nemohla, raději ať je v klidu, Limetce je 11 let, Cibuli 13 let, Malinka špatně chodí a tak jsem vzala Cocu. I když jak se později ukázalo, z ušlých kilometrů nadšená nebyla ani trochu. Zato Jeřabina si cestu parádně užívala.
Netušila jsem, že trasa bude nakonec tak dlouhá, ušli jsme téměř 16 kilometrů, ale bylo to prima, zvládly to i děti. V Kryštofově údolí jsme se v restauraci všichni občerstvili a Coca s Jeřabinou se chovaly přímo vzorně. Nebylo na nich vůbec vidět, že jsou v zahrádce u hospody poprvé. Potom jsme se podívali na betlém a našli sochu Čůrajícího voříška. Již dlouho jsem plánovala se tam podívat. Původně jsem chtěla vzít sebou Cibulku, protože modelem sochy byl její bráška Cink Cink Asi Czech Originál. Ale to bych tam nyní musela Cibulku už dovézt autem. Možná příště. Coca s Jeřabinou šly občas na vodítku po silnici, když jsme šli lesem, tak běžely ukázněně na volno blízko nás. Na výlet jsme vyjely ráno kolem desáté hodiny, domů jsme se vrátily v 19. hodin. Ostatní členky smečky na mě koukaly vyčítavě a hlavně hladově. Jsou zvyklé večeřet kolem 17. hodiny. Coca s Jeřabinou se nacpaly a zalehly do pelíšků. No a já jsem později udělala to samé. Hlavně, že noha vydržela! 🙂
